neděle 18. února 2018

Držet neděli?

A když ano, proč? Obecně mám v našich končinách stejně raději šábes, byť jsem starý nežid (t ?) Není to tak davové, jako ta katolická neděle.
Ale dneska jsem měl náladu držet i onu neděli. A pustil jsem si k tomu televizi. Ta Toulavá kamera vůbec není špatný pořad. Jeden z nemnoha, který v té bedně sleduji, když je čas. Pak jsem ovšem udělal osudovou chybu: přepnul jsem. A ocitl jsem se zrovna v řeči našeho slavného pana prezidenta. A chyba druhá: nevypnul jsem  to.  Nezklamal. Vedl moudré řeči. Zase ten padouch Kalousek, zase ten neschopný Sobotka a zase úžasný ON, který zval ČSSD z popela a dovel ji do Strakovky. Přitížilo se mi. Zase se mi jako bumerang vrátilo špatné rozhodnutí. Chtěl jsem, v rámci doby postní být na sebe tvrdý a odříci si politiku. Nakonec to odnesla čokoláda. To byla chyba.
Jsem sice od svého lékaře solidně kompenzován, ale mé deprese se občas prohloubí. Zemanova řeč, to bývá jeden z důvodů. Co s tím?
Jediné možné bylo vzít stan a utéct do přírody. Ne tedy na dlouho, je tam zima. Ale pár hodin taky udělá dobře. A tak jsem po venčení psů dostal od manželky svolení, vyvenčit ještě sebe. Směr byl jasný: krmítko u rybníka Stavenov.
Přiznám se, že jsem blbé pindy toho muže v televizi zdařile vykompenzoval. Ono sledovat hemžení drobného ptactva na krmítku je pro zachování zbytků duševního zdraví daleko prospěšnější, než sledovat hemžení lidí v nákupním centru. A tak je tady několik obrázků z mé terapie...







čtvrtek 8. února 2018

Návštěva v krajině dětství....

.... je ošemetná záležitost. Zejména tehdy, když jste ze svého rodného města pryč více než 40 let. Ne snad, že bych tam od té doby nebyl. Stále tam žije poslední z mých třech rodičů - můj "nevlastní" táta. Ale na místa z dětsví jsem se nevypravil.
A právě tátovi jsem dneska vezl po dvou měsících zpět jeho psa, který byl u nás na bytě, dokud táta po úrazu opět nesrostl a nepustili ho z nemocnice.
Cestou od něj jsem neodolal a zastavil, vzal foťák a vyšel k Novému rybníku.Lávka je stále na místě a stále stejná. Přecházím černovický potok...


Některé věci se nemění. Rákosové poorosty, ve kterých jsem jako kluk hledal hnízda rákosníků jsou zatím stejně rozsáhlé. I duby na hrázi jsou snad stejné. Možná já v pase za ta léta přibral víc, než oni v knemu.



I lavičky okrašlovacího spolku z první republiky přetrvávají. Aspoň některé.


Rybník je upuštěný, protože se schyluje k velké revoluci: bude se odbahňovat a redukovat rákosiny. S potěšením koukám, že nachýlená olše je stále na místě...



A pokračuji po hrázi ke stavidlům.


A už to vidím. rybníkem se začí rýsovat nová hráz. Domorodec s psíkem mi vysvětlil, že kvůli čolkům a žábám a snad i potápníkům se bude odbahňovat na  dvě etapy...





Rybník to býval bohatý na vodní ptáky. Časem, jak se město přiblížilo, se pestrost druhů snížila. Ale každý týden jsme sem s tátou chodili s dalekohledem a tady mě táta učil znát základní druhy vodních ptáků.

Ale když už  jsem byl u Nového rybníka, musel jsem se ještě podívat na Vápenku. Tamní lesík jsem si pamatoval z dětsví s převládajícím smrkem a mám na něj několik vzpomínek: sbírání vývržků kalouse ušatého v době, kdy se táta zabýval jejich potravou a hlavně pak krásné mraveniště, kam jsme se choili s tátou dívat, když jsem byl dítě školkové, jestli tam náhoodou neuvidíme Ferdu mravence. Ne, nikdy jsme neměli to štěstí zahlédnout na marveništi jeho puntíkatý šátek. Ale tady mi táta prvně demonstroval, jak mravenci v ohrožení vystřikují kyselinu mravenčí, jak využívají pro své dobro mšice a co třeba udělá s mraveništěm návštěva žluny.

Dnes bych místo nepoznal. je to takové listnaté nic. Skoro bych řekl, jen takový čurbes.




Pěšinky nejsou, jen stezka kolem Černovického potoka k lesu Libouši je stále. Stojím u potoka a poronávám ho s naší říčkou Doubravkou. Ten potok snad je víc řeka, než ta Doubravka. :-)



A ještě na jedno místo se jdu podívat.



  Tady stával u potoka starý strom s dutinou asi metr nad hladinou.  A tam hnízdili několik let po sobě puštíci. Jedna z mých hezkých vzpomínek je, když táta jednou v neděli přijel, vyndal z tašky kroužky a vzal mě k pustíkům a spolu jsme je kroužkovali... Ten sentiment je vůl. Až mi v té Soběslavi oko nějak zvlhlo....

sobota 27. ledna 2018

A máme po volbách...

...a překvapení se nekoná. Vyhrál současný  prezident Zeman. Dalo se to čekat, byť řada z nás doufala v pravý opak.
Bylo to ovšem vítězství, takříkajíc, o prsa vietnamské dívky. Ale je demokraticky zvolen těsnou většinou a je to třeba respektovat a nemá smysl vykřikovat, že mým prezidentem není. Bohužel je.
Našemu panu prezidentovi se splnil velký sen. Odcházet bude jako vítěz. Strašení eurem a migranty přineslo své ovoce. I když tedy úplně nerozumím pohnůtkám jeho voličů, netroufám si zdaleka tvrdit, že jsou to všechno omezení burani, to by bylo brutální zjednodušení. Obav a nejistot je v dnešní době víc než dost a pan Zeman se umí tvářit, že bude zárukou národních zájmů naší země. A určitě má  v mnoha pohledech i pravdu.
Jen ta forma. Ty urážky a pohrdání. I při dnešní tiskovce, které jsem sledoval raději jen část, se poměrně nevybíravě opřel do novinářky z Respektu. Nesvědčí to o jeho nadhledu a schopnosti nerozdělovat. I ta epizoda jeho příznivců, kteří zoufale šíbovali nekonečným množstvím posuvných dveří a pak boxovali do novinářů a ničili jim kamery, nesvědčí zrovna o vyrovnanosti a slušném chování.
V každém případě je to člověk, od kterého víme, co můžeme čekat. A pan Drahoš byl sice slušný kandidát, ale nebyl to silný kandidát, který by měl výraznou šanci. Možná i proto, že byl slušný... :-(
Pan prezident si určitě svůj mandát užije s gustem jemu vlastním. Je třeba mu popřát, aby jeho chatrné zdraví vydrželo co nejdéle. I když mám malinko podezření, že celou tuhle volbu absolvoval právě s vidinou toho, že na jeho poslední služebce z Hradu, která bude na lafetě, ho bude doprovázet truchlící dav aspoň stejný, jako Václava Havla... :-)



pátek 26. ledna 2018

Sice je ještě leden, ale....

.... některé okamžiky už začínají být až předjarní. Ano, je to bláhové, těšit se na jaro už v lednu, vím. Ale některé signály jsou nepřehlédnutelné.
Začíná to už nějaký čas na zahradě. Sněženky už prostě to jaro mají.




To venku to ještě tak parné není. Rybník Stavenov je pokryt tenkým ledem  a smutně tam postávají dvě volavky.


I řeka Doubrav(k)a vypadá ještě smutně.


Zatím jsou vidět na první pohled jen loňské penízky měsíčnice vytrvalé.


V téhle době stojí za to si projít řeku  a podívat se na  břehové nátrže. Že tam nic zajímavého není? Omyl! Doubravka v tomhle úseku poskytuje pravidelně možnost hnízdění ledňáčkům říčním a při pozornějším pohledu jsou vidět jejich nory.


Tohle místo je v posledních letech jejich oblíbené...


Ale i u Doubravky už uvidíme první známky blížícího se jara. Nejlépe je vidět na lískových jehnědech, které jsou už krásně žluté.



Ale  když budeme koukat pozorněji, uvidíme, že už začínají vykukovat první bledulky. Zatím bez poupat, ale už lezou.


A o kousek dál je místo, kde se v tuhle roční dobu dá pravidelně nalézt hezká houbička - ohnivec rakouský.



I další různé drobné houbičky se, jako ostatně celou zimu, dají najít....






Prostě, jaro se pomaloučku blíží. Doufám, že to potvrdí i brzský návrat našeho pana prezidenta na jinak nehostinnou Českomoravskou mrchovinu. To jestli klapne, bude to z celého jara to nejhezčí! :-)

úterý 16. ledna 2018

Když se loučí zahradník....

.... s prací, kterou dělal 24 let, tedy naprostou většinu produktivního života a která ho i bavila, mělo by mu být smutno. Ale opravdu?
Jsou naštěstí lidé a různé okolostojíčnosti, které smutek mírní, ba přímo vylučují. Zbývá pak možná určitá pachuť, zklamání, ale zároveň i obrovská úleva.
Pro město Chotěboř jsme s kolegou dělali  v údržbě zeleně 24 let. Skoro čtvrtstoletí. Za tu dobu jsme zažili různá vedení města i  různé charaktery našich chlebodárců.
Asi nejlépe se nám pracovalo na samém začátku, kdy jsme měli smlouvu s Technickými službami města Chotěboře a na radnici byl starosta Ing. Pavlásek. Technické služby vedl pan Sodomka a technika mu dělal pan Nikl. Oba pánové byli dobře orientovaní, město znali jako své boty a uměli naprosto přesně formulovat své požadavky vůči nám.
Pak se vedení TS Chotěboře změnilo a nastoupil pan Kruml. Ani nevím, kdo byl tou dobou starosta. A přišla první výpověď a během pár měsíců její stažení po tom, co pan Kruml zjistil, že se svými lidmi není schopen práci zajistit.
A věci se měnily dále. Převzalo nás přímo město Chotěboř, za které nás řídila úřednice odboru životního prostředí. I tam jsem měl dojem korektního přístupu, ale už byly znát různé tlaky, zejména v době, kdy nastoupila starostka Pavlíková.  Výtky toho typu , že na trvalkových záhonech v zimě nic nekvete sice pobavily, ale ubrání podstatné částky 100 000 Kč ročně nám velmi zkomplikovalo i prostou obnovu strojního vybavení.
Každý, kdo má truhlík za oknem má dojem, že je kvalifikovaným zahradníkem, možná i zahradním architektem. Tak i paní starostka Pavlíková.
Před OD Doubravka rejsla na asfaltu kramflíčkem a řekla: "Tady budou záhony". A protože paní starostka byla takový malý chotěbořský pán Bůh, byly. Musí se to stihnout do Dnů města!
Technické služby s pečlivostí jim vlastní vybudovaly zvýšené záhony. Co na tom, že pod záhony zůstal beton a do nich byla navezena směs čehosi, co vzdáleně připomínalo sice  zeminu, ale bylo to hlavně jakési rybniční bahno.

"A vysaďte tam letničky, ať to hned kvete!" , přála si paní starostka. A v tomto duchu byl celý osud záhonů, které jsme nakonec změnili s kolegou s požehnáním města na trvalkové, protože letničky stály v té ploše prý moc. A přišel pak další starosta, který kázal záhony, kterým jsme přezdívali s kolegou masové hroby, zrušit.


Nebudu do detailu popisovat naše jednání s městskou reprezentací v uplynulých třech letech. Ale padla nabídka na výpověď dohodou s tím, že se vypíše výběrové řízení, které určitě vyhrajeme. Když jsme nesouhlasili, dostali jsme tedy regulérní výpověď podle uzavřené smlouvy. Leč ani ne půl roce tu bylo pozvání k panu starostovi a žádost, zda nejsme svolní uzavřít ještě jednou smlouvu na rok. Město se nějak nestihlo připravit.. Tak jsme tedy ještě v roce 2017 jezdili s kolegou Chotěbořskými zelenými plochami a užívali si to naposledy.
Ale finále, to je na celém našem působení to nejkrásnější: už od podzimu začali představitelé města kolegu lákat, aby nastoupil do městské firmy TELES jako zaměstnanec a měl na starosti zeleň. I lidi prý si smí vybrat... Velmi lukrativní nabídka! Za vybudování funkčního střediska zeleně byla první nabídka hodinové mzdy ještě menší, než má u oné firmy traktorista s fekálem. Druhá nabídka mzdy kvalifikovanému zahradníkovi s bohatou praxí byla  dokonce už stejná, jako má onen traktorista. Toho je třeba si považovat! :-)








Kolega pohrdnul skvělou nabídkou. Nedivím se mu. Tak tedy aspoň nyní dostal zatím poslední nabídku: směl by plet městské zánony, zalévat je a řezat živé ploty. Při tom by prý bylo dobré, kdyby vyznačil firmě TELES všechny překážky a pastičky v trávnících.  A to už je opravdu chucpe!
Za celá ta léta nebylo možné domoci se toho, aby se překopy v zelených plochách přebíraly bez kamení a urovnané, aby technické služby nenechávali koukat pěticentimetrové vajgly po uříznutých značkách a koších. A tady končím, neb bych musel sklouznout k vulgarismům a to bych byl jako pan prezident. A to nechci!









Na závěr pár obrázkůz poslední doby....
Když  TELES opraví cestu, hromada zůstane půl roku. Když brbláte, odvezou ji. Jen v místě bývalého trávníku zůstanou kameny velké jak dětská hlava.A to byl pozemek dříve sekatelný zahradním traktůrkem...:-(



A když se za pana jednatele Uchytila udělalo dětské hřiště, nechaly se kameny na kraji, ať si mají děti s čím hrát a zahradníci ať mají o co urazit nože....


Občas se vyskytne i jiné překvapení...  A hned máte 20 minut co dělat a tupé nože k tomu

A pak dostanete zadání, vyplet výsadbu po firmě která ji založila na podzim minulého roku... Hledat v bodláčí vysazené rostliny, to je prostě bašta! :-)


Jdete založit trávník a jsou tam kameny ze základů domu... Rotační brány jen úpí! :-(



To byly některé chvilky k naštvání. Pak jako zahradník zažíváte i chvilky smutné. Na sídlišti jsem několikrát našel mrtvé králíčky - pták narazí do prosklené lodžie a je to.... :-(


A pak jsou ty chvilky milé: 
v místě, kde se bude stavět dům s pečovatelskou službou roste chráněný prstnatec májový. Objedete ho sekačkou a máte radost z kousku přírody ve městě....



Seberete nějaké houby k obědu a nebo se prostě jen kocháte krásným sírovcem...




A modřinky, ty si oblíbily kandelábry městského osvětlení. Co na tom, že vlastně patří ne městu, ale Vodovodům a kanalizacím...