sobota 18. listopadu 2017

I (malo) města slaví 17.listopad...

Sám jsem se oslav 17. listopadu ve městě nikterak neúčastnil. Tím spíše, že 16. listopadu se v Chotěboři konal lampionový průvod a to je přesně ten typ akce, jaký mám od svého psychiatra zakázaný. Evokovalo by mi to vzpomínky z dětství a oslavy úplně něčeho jiného. Původně měl být 29. října, ale nějak se to posunulo... Ani slibovanými mažoretkami a ohňostrojem jsem se nenechal nalákat.
Tak jsem jen dnes zahlédl v Chotěboři pozůstatky této, jistě lidem oblíbené, akce. Přetékající odpadkové koše, nezametený čurbes po ohňostroji a multikárou rozježděné trávníky a trvalkový záhon.
Asi nejde srovnávat s nedalekým Havlíčkovým Brodem. Je to přece jen okresní město. Tam ale ještě o deváté hodině večerní nabíhají zaměstnanci technických služeb posbírat případné odpadky a dohlédnout na to, aby bylo náměstí zase v pořádku. Ale Chotěboř je malé a klidné město. Tady to do pondělí vydrží.... :-(




S potěšením jsem ale zaregistroval, že i v Chotěboři se najde ještě asi pár jedinců, kteří si vzpomenou na listopad 89 a na Václava Havla. Jen škoda, že jich je tak málo.










 






A na závěr jeden neškodný obrázek, kterým snad nikoho nepohorším a nenaštvu. :-)

čtvrtek 2. listopadu 2017

Hopsa hejsa do Brandejsa.....

...., ba dokonce o nějaký ten kilometr dál. Až do Budyně nad Ohří.
Výlet jen tak na odpoledne. Dopoledne jsme ještě s kolegou Junem sbírali po chotěbořských městských "parcích" listí, bylo teplo a my si to hezky užívali. Aby ne! Už jen několik dní a v Chotěboři končíme. A tak když bylo dneska tak pěkně, manželka mě a psy po obědě vyvenčila a já si vyjel na výlet.
Celý ten minivýlet ovšem volně souvisí se závěrem naší kariéry městských  nádeníků. Bude třeba začít doma více zahradničit a z toho vyvstává potřeba nějakého malotraktoru. A jeden takový příhodný za přiměřenou cenu se vyskytl v Budyni nad Ohří. A jelo se.Srdce mi krvácelo, když jsem se vymanil konečně z okolí Prahy v vyjel rozvrtanou dálnicí směr Ústí nad Labem. Bylo totiž Světlo. Ne světlo, ale Světlo. Teplé, nízké, docela i přijatelná obloha.






A já se hrcal autem pro malotraktor místo toho, abych vystoupil a šel s foťákem jen tak na špacír. Po chvíli mi zůstala po pravé ruce velká kupa hnoje, taková jaksi povědomá. Ano. Byl to on! Říp. Všem pravověrným Čechům a dokonce možná i jednomu Japonci  posvátná pravá česká kupa hnoje. A v dálce už se krajina začala zvedat, kopečky přibývaly a byl krásný mlžný opar.  A bylo mi to prd úlatné. Sjezd na Budyni, zaplacení a nakládka traktoru a rychle domů. :-(
A abych, já buran, nemusel přes Prahu, uděšlal jsem odbočku do Brandejsa. Nad Labem. Dvě houstičky v Tescu, kousek sýra a flaška brblavé vody, dočepování LPG a domů.



Ale třeba se do těch končin podívám přístí rok jako nezaměstnaný. I Jizerkám to už dlouho dlužím. :-)


středa 25. října 2017

Jo volby, ....

.... to je krásné téma.
Dneka jsem potkal jednu známou z vedlejší vesnice, se kterou jsem se už nějaký čas neviděl. Tak jsme probrali bleskově pár aktualit. I na ty volby došlo.
Ta žena je katolička. Dobrá katolička. Bez výsměchu. mají to  prostě dáno geneticky. A já jen pes pohanský, ničemu nevěřící. Ani sobě. :-)
I dozvěděl jsem se, že údajně chotěbořský pan děkan před volbami do sněmovny posílal jakýsi mail, který doporučoval volit pana Okamuru. Ovšem ne Hayato Okamuru, člověka určitých zásad, ale jeho neváženého bratra, Tomio Okamuru.
Naivně jsem si myslel, že by bylo korektní , držet se zásady:" My nesmíme ani naznačovat." Když už bych připustil možnost určitého morálního pochybení pana děkana, čekal bych, že lidu obecnému doporučí KDU -ČSL. Aby to zůstalo ve firmě. :-)
Ne! Pan děkan se asi rozvzpomněl na dobu slavných křížových výprav  a doporučil Tomia...
Zdá se mi to býti v dnešní době kapánek malér. Kam se nám podělo ono křesťanské milosrdenství?  Ano, je v řiti, proč si to nepřiznat. I slouha Boží Radí: Nic než národ! :-(


pondělí 23. října 2017

Když jde na jednoho podzim, .....

.... nebývá to veselé. A zrovna dneska se mi to přihodilo.
Podzimní nevlídný den, uchcaný od samého rána. A shodou okolností se u nás zrovna stavil jeden pán z naší vsi, aby si objednal kytice na Dušičky. Pán v létech, přibližně vrstevník mého tatínka. Něco přes 90 let. A začal vzpomínat. Na mojí babičku, na tátu, na starého pana Cimpla, u kterého bydlel můj děda s babičkou v jedné cimře v podnájmu a kde se narodil můj táta. Tohle je už samo o sobě konstelace, která  jednomu nepřidá. Vzpomínky se hlásí a já začínám povážlivě měknout. Ale ještě jsem to ustál.
Pak jsme šli ale s manželkou vyvenčit naše šelmy. Tedy přesněji: Manželka šla vyvenčit psy a mě. A jak courám tím mokrým opadaným listím, vidím duběnky a vzpomínám, na dobu, když jsem byl děcko, rodiče už byli rozvedení, ale táta za mnou každý týden jezdil. Courali jsme takhle v Soběslavi v lese u Hroňáku, nebo u Nového rybníka, hledali ty duběnky, nebo sbírali kaštany a žaludy a vyráběli z nich různá zvířátka a paňáky.A sentiment mě lapil, oko vlhlo a měl jsem co dělat, aby si manželka nevšimla, že jsem úplně na hniličku....
Ale cestou domů to  přišlo!  najednou nám mezi poli po silnici šlo v ústrety kotě. Krásné dvoubarevné kotě. Psy jsem nechal v autě a šel jsem k němu. Na lehkém začíčání přišlo a začalo vrnět. I stalo se a kotě nás zatím adoptovalo. Uvidíme, jestli mu to vydrží. Je to přece jen šelmička zvyklá venkovnímu životu. vypadá to ale nadějně. :-)
A nálada se zlepšila a oko oschlo. a protože fakt drsně přede, říkáme mu Drsoň. :-)







 

úterý 3. října 2017

Jen koukám, kdo mi to zase leze do chalupy....

.... a nejsou to žádní migranti, jak bych v celočeské hysterii čekal.
Dnes se mi vetřeli do domu dva obskurní tvorové. Zcela český soudruh Kováčik a domestikovaný Japonec Okamura. Oba tedy naštěstí jen na předvolebních tiskovinách. Ne dosti na tom, že mi jeden bolševik, trojka na kandidátce (tedyspíš nula, ale od té nečíslují) visí u chalupy. :-(  Na plachtě , aby  někdo nevolal havrany... :-( .



Tak mám tedy doma volební Haló noviny s jedničkou Kováčikem. Dojmy z téhle tiskoviny jsou jednoznačné. Slušně to opsat nejde. Je to sračka! Ale aspoň jsem si přečetl volební program soudruhů. Zaujal mě hlavně tento bod:

Svobodná kultura i sport dostupné všem.

Nesmí být pouze byznysem pro vyvolené.

A vzpomenu si na Škvoreckého, Hutku, Kryla  a spoustu dalších, kolik krásné svobody pro kulturu jim tady soudruzi vytvořili. Takový ideál má soudruh Kováčik?
A jak se sportem? Kdo komu brání svobodně sportovat? Může každý! A má-li soudruh Kváčik pocit, že to nejde, pak se ptám: A co třeba běh? Jestli má některý soudruh pocit, že ani to svobodně nejde, bylo by možné ho třeba přesvědčit nějakým vhodným instrumentem. Na koně se v takovém případě používá bič. Určitě i lecjaký starý volek by pochopil takový argument! :-D

A náš domestikovaný Japonec?  Ten taky dodal hodnotnou tiskovinu. Jen umí brnkat na strunku strachu z migrantů. Ne, netvrdím, že to nenív evropském měřítku problém. Rozhodně ale ne takový, abych volil Pitomia.
Jedna věc mi ale v téhle tiskovině udělala  radost: společenská hra "Okamurův domeček" ! Název zní slibně - čekal jsem něco z prostředí bývalého Zemského ústavu pro choromyslné v Havlíčkově Brodě, nebo z nějakého podobného zařízení. Ale kdež! Je to jen opajcnutý a lehce zmodifikovaný hrací plán klasického Člověče, nezlob se!
Ten chlap nemá žádnou fantazii! :-(

úterý 12. září 2017

Soukromý pomník Klementa Gottwalda?

Při dnešním sekání v jedné chotěbořské místní části jsem utrpěl nemalé leknutí. Koutkem oka jsem na jedné zahradě zahlédl sedící postavu s dýmkou, která byla nápadně poodobná našemu prvnímu soudruhovi dělnickému prezidentovi, Klementu Gottwaldovi.
Už prostě vidím ty soudruhy bolševiky všude. Od té doby, co visí v okolí na několika místech, tedy ne přímo oni, ale fotografie jejich soudruhů kandidátů, očekávám od této strany a jeich příznivců cokoli...
Ale tady jsem střelil vedle. Byť výraz tváře a dýmka napovídaly, že by to mohl být soudruh Gottwald, pravda byla daleko prostší. Jednalo se o obyčejnou prasárnu vesnickou. Ona postava s lulkou byl umělohmotný vodník. Ano, jeden z těch mnoha stejných hnusných umělohmotných vodníků, kteří zamořili českou zemi skoro stejně intenzivně, jako Babišova řepka.




Nic proti vodníkům. Třeba takový vodník Česílko, jak zajisté většina z nás pamatuje, byl tvor dobrosrdečný a rozhodně ne tak zákeřný, jako byl Klement Gotwald. I zdraví měl lepší, neboť netrpěl žádnými nemocemi, neřku-li pak dokonce takovou ošklivostí, jako byla syfilida našeho prvního dělnického prezidenta. Ale je těch vodníků prostě v Česku moc. A tady, jak jsem si při bližším pohledu všiml, nešlo jen o toho vodníka.
Zaujali mě i další figury. Ze semenáčů zeravu, které budou jednou tvořit asi mohutný živý plot, vykukují i nějaké surikaty. Ruku do ohně za to ale nedám. Vypadají ta zvířátka totiž poněkud jako absolventi Zvláštní školy internátní...



O kousek dál se po javoru vzhůru do koruny plazí hlemýžď. Evidentně nějaký přerostlý mutant. Možná to bude tou polyuretanovou pěnou, od které má zapatlané břicho.
No, nemáme všichni stejný vkus. Naštěstí. Nezbývá než doufat, že aspoň majitelé zahrádky jsou se svou malou prasárnou spokojeni. :-)


sobota 12. srpna 2017

Volby se blíží...

Kdysi jsme to mohli ještě brát s humorem a mohli jsme si zpívat spolu s Dědečkem:


Ale nějak se to podcenilo a jsou tu zase. Nejnověji se nedávno v Chotěboři  objevila bilbordová agitka jednoho místního bolševického podnikatele, kterému se zachtělo do sněmovny.
Straší to na soukromém pozemku u hlavní silnice směrem k Ždírci nad Doubravou...



Mír, spravedlnost, bezpečí. Ani bych se na to v bolševickém podání netěšil.

A dnes, po obědě, když jsem s manželkou  vyvenčil psy, čekalo nás při návratu domů překvapení. Auto zaparkované ve vjezdu a  u silnice před naším domem se vyvěšuje bolševická reklama. Sám soudruh kandidát na tom makal! :-D
Už aby bylo po volbách. Za normálních okolností, chci-li vidět opičáka, jedu do jihlavské ZOO. A teď tohle...


Určitě to má soudruh kandidát řádně pronajaté a zaplacené... :-D