Zlaté staré časy...

.... se nám plíživě a nenápadně vrací. Když jsou teď ty mrazy a nemám ještě tolik práce venku, koukám častěji na zprávy a mám z nich čím dál častěji nedobré pocity kolem žaludku. Až blivno se mi z nich dělá.
Zásluhou našeho neváženého pana prezidenta a nejen jeho, nám zase vyplouvají na povrch rozličné podivné existence. Třeba takový odborník na policejní práci pan Ondráček. Na třetí pokus se konečně stal šéfem komise pro kontrolu GIBS. Asi i  "díky" tomu, že dvacet opozičních poslanců  prostě nebylo v práci. A najednou je pozdvižení. A přitom většině lidu obecného to je, zdá se, úplně jedno.
Panu Ondráčkovi se nejvíce vyčítá, že jako člen pohotovostního pluku SNB zasahoval na Národní třídě.Zrovna to je samo o sobě věc, kterou bych mu vyčítal nejméně. Divné, viďte? Pokusím se vysvětlit, proč.
Měl jsem na střední škole spolužáka. Proplouval tou zahradnickou školou s více či méně odřeným hřbetem až k maturitě. Malinko grázlík, ale vůbec ne zlý člověk. Jen už třeba asi od svých 16 let jezdil, samozřejmě bez řidičáku, do školy odněkud od Prahy starým Trabantem. Na pivko si rád zašel a tak. Nikdy ale nikomu neškodil a byl to celkem fajn spolužák. Ale blížila se maturita. A s ní určitá nejistota, jestli odmaturuje. A pak vojna. Na dva roky, bez naděje na modrou knížku. K tomu se začalo ve škole agitovat, zda nechce někdo po maturitě nastoupit k SNB. Podepsal to. Soudruh ředitel se zaradoval, že má dušičku a čárku k dobru u vrchnosti. Taková věc aspoň částečně vyžehlila některé dřívější přešlapy ve výchovné práci. To třeba, když sestra mého kamaráda z evangelické rodiny podala na té samé škole přihlášku na studium bohosloví.
Páni učitelé neházeli onomu spolužákovi při maturitě klacky pod nohy, byli k němu vlídní a odmaturoval. I on musel tím pádem projít pohotovostním plukem SNB. Měl ovšem to štěstí, že to bylo o několik let dřív a nemusel tedy mlátit po hřbetech demonstrující děcka.
Nevyčítám tedy panu Ondráčkovi ani tak tu věc, že dostal rozkaz a byl tam. Ale že bil a že i byl aktivní a ještě o věci "moudře" rozprávěl v Československé televizi. A zaráží mě, že ani s odstupem mnoha let mu nepřipadá nic špatně.

Ona ta doba dnešní doba není pro nás starší tak jednoduchá, jako byla pro naše rodiče. Není jistota práce a příjmu a když už ten příjem je, nebývá v řadě profesí úplně dostatečný. Takovým lidem je pak jedno, že mají svobodu cestování, projevu, dokonce i po projevu a že na jejich děti nedává doporučení na školu soudružka z uličního výboru. Vzpomínají na časy, kdy bylimladí a žilo se snadno. Pak volí různé Okamury, Babiše a podobné a doufají, že jim jejich dnešní problémy vyřeší. A co s tím? Nějak nemám žádný nápad....